Jak si mě včelín před několika lety přitáhl a já se nechal, tak mu to vyšlo i podruhé. Šedesátiletá historie se na něm totiž dost podepsala a tak renovace byla vyžádána. Stačilo trochu zabzučet, zavrzat a já pochopil, že ho nemám bourat a že ho mám zachránit a tak jsme se do toho dali. A mě se už nějakou dobu zdálo, že se trochu pohybuje (rychlost odhaduju tak 4mm za rok a to jen jedním směrem z kopce) a tak mě napadlo, že on se asi chce někam pohnout. No tak proč mu to nedopřát?! Trochu jsme to promysleli, poměřili, mrkli co se nachází v okolí za recyklát a po pár měsících různého kutění, řezání, svařování, šroubování, broušení, natírání a máme tu pěknej včelínek na kolečkách. A jedém! Avšak první podzimní projížďka byla jen krátká, na chvíli za plot, naložit emigrované včely a pak v zimě, zase zpět na původní místo:) A víte proč? Protože tomu místu říkáme „U včelína“, takže včelín tam prostě musí zůstat. To jsou ty paradoxy života, kdy na konci cesty zjistíte, že cíl je na začátku. Ale ten proces, o ten tu jde!
A kdyby přeci jen zavolaly dálky, stačí zapřáhnout, odkopnout špalky a jedemsmedem.